Tento podzim mi nevstoupila Morana do života jako ta moudrá a rozvážná, pomalu a ve své důstojnosti. Kdepak. Tento podzim se mi vřítila do života jako uragán bez špetky rozvahy a moudrosti. To vyvolalo nekontrolované výbuchy potřeby uklízet, smýčit, třídit a hlavně vyhazovat. Všechno a všechny - odevšad. Posledních 14 dní se se mnou prostě nedá žít. Zběsile otvírám všechny skříně, šuplíky a komody, s vysavačem už pomalu i spím a vlhké hadříky se nám válí úplně všude. Pavouci, kteří s námi žili až doteď v harmonii, narychlo balí kufry a v panické atace vyklízí prostor. Stejně, jako zbytek rodiny. Nejdřív vzala za své kuchyně. Kávovar jsem leštila a odvápňovala tak dlouho, až skonal. Pohřbili jsme ho v popelnici na elektroodpad a hooodně jsem ho oplakala. Podzim bez dobré horké kávy bude fakt těžký. Abych už dál neubližovala našim elektro mazlíčkům, vrhla jsem se na šuplíky. Utěrky jsem srovnala do úhledných komínků, všechny, na kterých nebyly esoterické vzory, vyhodila. Pak přišlo na řadu koření. To jsem nejdřív srovnala podle výrobců, což se neukázalo jako praktické. Následně jsem vyrovnala kořenky dle velikosti, což bylo přehledné ještě méně. Zkusila jsem tedy řazení od jednodruhových po směsi. Pak směsi od těch vegetariánských po masové. Následovalo řazení podle abecedy. Ve finále opět všechny kořenky na podlaze a já zoufalá nad svojí nesystémovostí. Teď jsou kořenky poskládány intuitivně. Bohužel má intuice je zcela jiná o víkendu než přes týden a také v každé části mého menstruačního cyklu a taky v každou denní dobu. Jinými slovy, jsem na začátku. Ale mám na to ještě nějaký čas, než přijde zimní slunovrat.
Poté, co byla kuchyně, koupelny a mé skříně vyčištěny do posledního zrnka prachu (to odešlo pod mikroskopem a pomocí pinzety), protříděny, čtyřikrát přerovnány a poskládány dle systému, za který by se nestyděl ani Statistický úřad, přišla na řadu skříň mého milovaného manžela. Bohužel v době, kdy byl doma. Když vešel do pokoje a jeho zrak padnul na veškeré jeho oblečení válející se na zemi, jemně řečeno, nebyl rád. Myslím, že můj dotaz, jestli chce trika a ponožky srovnat od světlých odstínů po tmavé nebo opačně, situaci příliš nevylepšil. Suše mi jen oznámil, že si jde přerovnat vinárnu – podle chuti.
A tak mi došlo, že už je to asi hodně za čáru a šla jsem mu s tou vinárnou pomoct. A protože je ve víně pravda, tak mi po druhé skleničce došlo, že dům je vlastně jen odrazem mne samé, a že bych možná měla nejdřív uklidit sama v sobě, než se vrhnu na svět kolem sebe. A tak teď pro změnu vymetám pavučiny a špínu ze své duše. A musím přiznat, že i ty kořenky byly snazší. Jenže bez pořádné čistky a vyházení všeho nepotřebného ze mne samé, nevytvořím prostor pro nové a lepší. Tak, jako si díky mé přehnané čistce starého kávovaru a jeho následném vyhození, našel k nám domů cestu zbrusu nový presovač, který dělá fáákt dobrou kávu. Zvu vás na ní. Až si v sobě uklidíte. Hodně štěstí při vaší podzimní práci. Přeji, ať je vaše Morana laskavá, ale nekompromisní. Vaše Nicole
